Architekt
Projektstudio EUCZ


Zahájení stavby
2010

Dokončení stavby
2011

---

Železniční zastávka Čeladná

, Čeladná, Česká republika | mapa

Novostavba železniční zastávky na místě původní budovy z 19. století, která musela být pro nevyhovující stav zbourána. Novostavba je objekt z cihel, dřeva a kamene. Dům s klasickým sedlovým štítem přivráceným do ulice, ale se svébytným způsobem tvarovanou střechou a živě rozehranými okny. Celkový výraz domu je ovšem střídmý, stejně jako vnitřní uspořádání. Mírně akcentováno je pouze tradiční venkovní kryté nástupiště s navazujícím prostorem pro úschovu jízdních kol.

Když Anton Dachler, architekt vídeňské stavební kanceláře Severní dráhy císaře Ferdinanda, na konci 19.století navrhoval typové plány výpravních budov pro Dráhu moravskoslezských měst, zřejmě netušil, že budova železniční zastávky Čeladná bude muset být zbourána. Stalo se tak v roce 2010 z důvodů špatného technického stavu a nevyhovujících výškových poměrů vzniklých vlivem průběžných změn nivelety kolejiště a nástupiště. Tak se nám naskytla příležitost popasovat se s výzvou navrhnout budovu novou. Výzvou o to zajímavější, že vůle po uplatnění tradičních postupů, tradičních materiálů, a navození tradiční atmosféry zde jakoby sálala ze všech pórů. Současně jsme si byli jisti skutečností, že nová budova musí být mladá, svěží. Jako čerstvý plod letitého stromu – dítě v náruči matčině.

Urbanistické řešení:
Zastávka Čeladná se nachází cca 750 m severně od centra obce a je přístupná veřejnou pozemní komunikací. Poloha objektu zastávky se významně nemění oproti stávajícímu stavu, stejně tak komunikační napojení na navazující přístupy k objektu zůstávají koncepčně shodné. Bylo ovšem nezbytné, aby nová budova reagovala na již schválenou studii rekonstrukce železniční trati, při které bude pozměněn jednak půdorysný průběh kolejiště a nástupiště, ale také jejich výšková úroveň. Proto dnes nová budova není rovnoběžná se stávajícím kolejištěm a její výškové osazení respektuje budoucí niveletu nástupiště tak, aby budova i v budoucnu umožňovala bezbariérový provoz.

Architektonické řešení:
Jedním z prvních kontextů, který byl pro nás při návrhu zastávky zásadním způsobem směrodatný, bylo prostředí Beskyd a z něj odvozená přirozená syrovost, smrky, přírodní kámen a podobně. Proto také jeden z prvních konceptů formoval budovu zastávky do řemeslně důsledně propracovaného dřevěného špalíčku obloženého šindeli. Tehdy se nám zamlouvala představa, že výsledná stavba bude na trati sice svébytná, ale o to tradičnější. Nakonec ovšem převládla tendence sledovat kontinuitu celé trasy Severní dráhy císaře Ferdinanda, která je dodnes lemována výpravními budovami a zastávkami postavených na základě typových plánů stavitele Antona Dachlera v jednotném převažujícím provedení z režných cihel. Naše zastávka je tedy v důsledku jen jedním z korálků na niti této trati. Z těchto úvah vychází výběr základních přírodních materiálů – dřevo, cihla a kámen. Při objemovém návrhu objektu jsme vycházeli záměrně z jednoduchého půdorysného tvaru. Vznikla kompaktní hmota opláštěná obezdívkou z lícových cihel akcentovaná klasickým štítem a tvarem střechy se třemi sklony střešních rovin, které postupně přechází v rovnou střechu kryté venkovní čekárny a kolárny nesenou dřevěnými sloupy ve tvaru „V“. Ucelený prostor zastávky dotváří zídky, schody a zpevněné plochy z nepravidelně opracované kamenné dlažby, která přechází v místě čekárny i do interiéru objektu. Nový objekt zastávky je navržen jako přízemní nepodsklepená budova. Dispozice zahrnuje čekárnu s navazujícím sociálním zařízením pro cestující, pokladnu se zázemím personálu, místnost skladu a technologickou místnost železniční sdělovací techniky. Stavební řešení zahrnuje mimo vnitřní prostory krytou část pro cestující včetně prostoru pro úschovu jízdních kol.

Zdroj: autorská zpráva architektonického atelieru
Fotografie: Jan Šafář, archiv architektonického ateliéru